Jdi na obsah Jdi na menu
 


Druhy démonů

13. 2. 2009

Druhy démonů

12.07.2006

BAZILIŠEK

Mistický tvor ďábelské podstaty. Jeho jméno znamené "Malý král". Antika ho popisuje jako hada, středověk mu přisoudil podobu kohouta s ještěřím tělem a někdy korunou na hlavě. Prameny shodně popisují smrtící schopnost jeho pohledu. Podle některých antických pramenů je Bazilišek potomkem pověstné Medůzy. Křesťanská mytologie za Baziliška považuje bytost zrozenou z kohoutího vejce, vysezeného hadem nebo žábou.

 

 

 

KERBEROS

 

Strážce podsvětí čili pekla. Antika jej popisuje jako obludu s množstvím hlav. Dante jako ďábelského psa s mohutnými drápy, jimiž rve duše zatracenců. Ve skandinávské mytologii je jeho obdobou pes Garm, v bráhmanismu pak Jama. Budhismus hovoří o pekle plném psů - katů duší.

 

 

 

ZPLOZENEC LEVIATANÚV

 

Mořský ďábel potápějící lodě mořeplavců. Podle Iegendy byl potomkem Leviatana, krutého vodního hada, největší obludy všech dob a zvířete Onagera.

 

 

 

PERMONÍK (Perkmon)

 

Trpasličí ďáblové usídlení ve štolách. Zlomyslné, nepřátelské bytosti usilující o život havířů a o zmar jejich díla.

 

 

 

POCHVIST (Ledový d'ábel)

 

Démon žijící v horách. Tento ohromný tvor, pohybujíci se na dlouhých nohách, prý vášnivě rád shazoval lidi i zvířata do strží.

 

 

 

ŠUST

 

Lesní ďáblík modravého světélkování těla. Mužík maličkého těla a ohromné hlavy s výraznýma, jakoby mongoloidníma očima a dlouhými kníry. Člověku neusiluje o život, ale o majetek.

 

 

 

SATYR (Faun, Pan či Silén)

 

V antické mytologii přírodní božstvo, chápané však vlivem křesťanství jako bytost démonická. Tito potměšilí a záludní tvorové holdovali pití a světským radovánkám. Od pasu dolů podoby kozlí od pasu nahoru lidské. Na čele měli růžky. Jejich podoba se stala předobrazem středoevropského a německého zpodobení ďábla.

 

 

 

 

 

 

 

ŠOTEK (Křistek, Parkus, Zmok, Plevelec, Plivník, Rarach nebo také Kokeš)

 

Domácí ďáblík sloužící člověku. Za službu žádá jedinou odměnu - duši velitele. Může mít podobu malého človíčka nebo černého kuřete. Šumavské legendy uvádějí i bílou kočku. V domě, kde žil člověk, který ho vyvolal k službě, žije šotek i po jeho smti a obtěžuje svojí přítomností. Z domácích zvířat vyhledává kočky se kterými se přátelí a vyhýbá se psům. Obdobou Šotka je Kohold, přebývající však v lese, někdy též jako ohnivý mužík (Fojerman).

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář